Karolina Tabak: Erich Mendelsohn – tvůrce moderního obchodního domu

archivolta01

Přelom 19. a 20. století byl obdobím velkého rozkvětu architektury obchodních domů. Největší francouzské a německé firmy se předháněly v budování nových nákupních center, které bez nadsázky bylo možné nazvat svatostánky komerce či katedrálami obchodu. Takováto budova měla uchvacovat formou i výzdobou, měla zaujmout a udivit. Každý, kdo se v ní ocitl, byl obklopen atmosférou luxusu. Zboží samotné se zdálo být pouhým nedůležitým doplňkem, důvodem pro stvoření svatostánku obchodu hodného nové společnosti. Avšak již od samého počátku 20. století je zřejmé, že epocha historizujících stylů a secese se blíží ke svému konci. Společně s očišťováním budov od ornamentu mizí z interiérů obchodních domů sochy a mozaiky. Stavba se stává jednolitým celkem. Jejím novým ornamentem je světlo, dynamika, sklo odrážející pouliční ruch. Modernistické obchodní domy vznikající od poloviny dvacátých let přinášejí celkovou změnu způsobu obchodování. Průčelí je tvořeno pouze velkými skleněnými tabulemi, které mohou být případně přerušeny kamennými pásy oddělujícími vodorovné pásy oken. Celkové změně podlehl rovněž charakter interiéru. Namísto reprezentativních sálů a tematických prostor jednotlivých oddělení se zde objevují nedělené strohé otevřené prostory. Nenašli bychom zde nic, co by se podobalo sochařskému ornamentu, malbě či architektonickým prvkům, které mají účinně rozčleňovat prostor. Jediná věc, na kterou se zákazník, který vešel do obchodního domu firmy Petersdorff ve Vratislavi, mohl soustředit, bylo zboží: na stolech zajímavě rozmístěné deštníky, v regálech dokonale poskládané bílé košile.

Moderní obchodní dům by se dal přirovnat k dobře fungujícímu stroji. Vysoké obraty jsou možné jen za předpokladu optimálního využití budovy, a to jak její užitné plochy, tak jejích technologických vymožeností. Obchodní dům jako součást užšího centra ztělesňoval moderní charakter města a měnícího se životního standartu. K rozvoji moderní obchodní architektury významným způsobem přispěl také německý architekt Erich Mendelsohn.

Hlavní Mendelsohnovou zásluhou (v letech 1924 – 1932 navrhl sedm obchodních domů), bylo vytvoření zcela nového jazyka architektury obchodních domů. Vypracoval návrh vzorové stavby, která při zachování estetických hodnot měla být optimálně přizpůsobena funkci obchodní budovy. Zakulacené skleněné průčelí obohacené vzácnými materiály (např. travertinem) představovalo pro budovu tu nejlepší možnou reklamu. Interiéry rozdělené pouze řadou podpěr ponechávaly svobodu v zařizovaní jak svému majiteli, tak také interiérovým architektům. Ještě na samém počátku století by byl takovýto projekt považován za odbytý či přinejlepším nedokončený. Ovšem v době, kdy byl jak v uměleckém řemesle, tak i v architektuře uznáván ideál čistoty a potřeba logického spojení estetiky s funkcí, se zdál tento způsob „ponechání“ volného prostoru jediným správným řešením. Prvním obchodním domem, který Mendelsohn navrhl, byla budova pro firmu Erwina Weichmanna v Glivicích (1921-22). Byl to místní podnik specializující se na prodej hedvábí. Dvoupatrová budova jednoduchého, rovnoběžně pravoúhlého tvaru, se stala vzorem pro pozdější realizace pro firmu Schocken a vratislavský Petersdorff. Prosté průčelí bylo přerušeno pouze vysunutými římsami a vzhledem k fasádě zasunutému pásu oken. Takovéto architektonické uspořádání bude zopakováno také v případě vratislavského obchodního domu a obchodního domu firmy Schocken ve Stuttgartu. Toto uspořádání počítalo s vytvořením nárožní budovy s proskleným parterem a hlavním vchodem z nároží.

Zdá se, že jednoduchá forma textilního domu v Glivicích, realizovaná podle zásady „nejlepší řešení je zároveň i to nejjednodušší“, je výchozím bodem pro budování architektonického systému. Mendelsohn tak začal s uvolňováním jednoduché geometrické hmoty od statiky budovy. Již v průčelí glivického obchodu sugeruje okenní pás, rozbíjející povrch masivní betonové zdi, pohyb a dynamiku. Avšak teprve v pozdějších realizacích, díky architektonickým řešením a jim odpovídajícímu nočnímu osvětlení, navodí Mendelsohn dojem dematerializace architektury.

Pro vytvoření vlastní metody projektování obchodních domů měla klíčovou roli spolupráce s majitelem velké firmy Schocken, tehdejším mecenášem Salmanem Schockenem. Svůj první obchodní dům založil v roce 1904 v jednom východoněmeckém městečku. V době, kdy se Hitler dostal k moci, vlastnil již největší soukromou síť obchodních domů v Německu. Erich Mendelsohn navrhl pro firmu Schocken tři nové objekty: v Norimberku (1925-26), ve Stuttgartu (1926-28) a v Saské Kamenici (1927-1930). Velký úspěch projektu byl výsledkem konvergence pohledů stavebníka a architekta. Každý v rámci svého oboru vyznával zásadu racionality a funkčnosti při zachování vysokého standartu. V obchodních domech tohoto koncernu bylo možné nalézt zboží vysoké kvality za cenu dostupnou pro všechny. Schocken toužil po tom, aby velké hospodářské výnosy byly vyjádřeny prostřednictvím jednoduché a čisté architektury. Masově vyráběné výrobky měly obchodům zajistit zástupy konzumentů. Tím nejdůležitějším bylo právě zboží, zákazník se měl zajímat o levné, lákavě naaranžované zboží, a nikoli o pěkné zrcadlo, střechu nebo sochu. Schocken si na rozdíl od starých francouzských a německých firem vybral jinou cestu k výdělku. Rezignoval na luxus a pozlátko. Nízké ceny a masivní reklamní kampaň měly především přilákat zákazníky. Stavební materiály měly být levné a neokázalé, neboť Schocken zastával názor, že luxusní provedení obchodu se do jeho doby nehodí.

Již v případě první stavby, zrealizované pro Schockenův koncern v letech 1925-26 v Norimberku, představil Mendelsohn společnosti moderní obchod bez reprezentativních dvorů a ornamentů. Prostorné interiéry byly prosvětleny pásy oken a řady regálů vytvářely široké chodby. Jednoduchý kubický nábytek, navržený v architektově dílně, podtrhoval strohý a funkcionalistický charakter interiéru. V dalších Schockenových obchodních domech architekt toto schéma násobil. Stuttgartská stavba z let 1927-28 nejsilněji připomínala ve stejné době postavený vratislavský Petersdorff. Nacházel se na rohu ulic Hirschstrasse a Eberhardstrasse. Architekt použil analogické zakulacené nároží, které harmonicky spojovalo obě průčelí. Hojně použité silné římsy obtáčely nároží i jedno z průčelí. Obdobně puristický vzhled interiéru zdobil pouze neokázalý hladký dýhovaný nábytek. O něco mladší obchodní dům v Saské Kamenici, postavený v letech 1927-1930, prezentoval poněkud jiné řešení. Monumentální hmota postavená do tvaru kruhového výseku připomínala slavný palác Columbus na Postupimském náměstí v Berlíně. Tvar budovy byl v porovnání se stuttgartským a vratislavským domem značně zjednodušený. Převislé průčelí bylo poskládáno z okenních pásů oddělených kamennými pásy zdiva. Způsob provedení průčelí byl velmi sjednocující. Všechny síly a směry byly v rovnováze; žádný z prvků nedominoval. Mendelsohn omezil architektonické výrazové prostředky (jako např. arkýře, zakulacená nároží, silné římsy) na nutné minimum, čímž dosáhl funkcionalismu nejvyššího stupně. V žádné z realizací německého architekta průčelí nesloužilo jako plocha k umístění reklamy. Mendelsohn, který byl nepřítelem barevných, budovy hyzdících plakátů, považoval za reklamu samotné průčelí provedené stejně působivě jako reklama. Fasáda budovy musela skýtat vizuální potěchu. Ukázalo se, že účinnou formou reklamy může být také osvětlení budovy, neboť jak napsal Petr Maria Lubiąski, „veřejnost je jako můra, která letí do světla“. Nejpůsobivější formu osvětlení získal obchodní dům Petersdorff. Ve dne přitahovalo klientelu sklozrcadlové průčelí. V noci se budova stávala gigantickou světelnou reklamou. Ve dvacátých letech se takovéto osvětlení stalo nástrojem tvarujícím a definujícím architekturu.

V roce 1929 se uskutečnila Mendelsohnova přednáška na téma současného obchodního domu (Das Neuzeitliche Gechäftshaus). Architekt na ní představil hlavní zásady projektování obchodního domu, kterých se věrně držel při práci na projektech pro firmu Schocken a také pro vratislavského Petersdorffa: podstatou veškerého obchodování je zboží, tzn. pokud možno rychlý a výnosný obrat. A jelikož zboží je to nejdůležitější, pak je nutné, aby k jeho chvále a k vytvoření, co nejlepšího dojmu, bylo vynaloženo veškeré úsilí obchodní i architektonické. Stavba musí především – kromě samozřejmého zachování technických podmínek – v každé fázi projektování i realizace splňovat základní podmínku pro obchodování.

Zároveň s odklonem obchodní architektury od ornamentiky a sochařského zpracování hmoty tvořilo ploché a jednoduché průčelí, rozdělené pouze okenními pásy, jistého druhu neutrální, úspornou schránku, v jejímž nitru se skrývají celé poklady zboží. Podstatou Mendelsohnova projektování moderního obchodu však nejsou pouze strohé a prostorné interiéry, ale především novátorská práce s hmotou. Jedním z hlavních rozdílů architektury 19. století a modernistické architektury byl přístup k hmotě.

V zástavbě z 19. století vypadá blok domů poměrně jednoduše. Povrchy průčelí jsou rozděleny pomocí okenních otvorů, vitrín, kamenných lezén, zakulacených říms a působivých věžiček pokrytých plochými reliéfy. Hmota přitom není nijak zásadně rozčleněna, všechny zmiňované prvky jsou aplikovány pouze na její povrch. Jsou pouhým doplňkem, který zásadním způsobem nezasahuje do tvaru stavby. Tvůrci moderní architektury se snažili vnímat budovu jako homogenní výtvarný celek. Architekt začínal jako sochař formováním hmoty. Toto se týkalo především expresionistické architektury. Namísto aditivního spojování geometrických těles se prostřednictvím tvaru snažili o vyjádření ideje. Proudnicové, sochařské formy, stalaktitové stropy, originální krystalické ornamenty či výrazné zdůrazňování směrů, to vše mělo sloužit dynamickému a modernímu výrazu, a stalo se jakýmsi druhem symboliky utopického socialismu.

V projektech stuttgartské budovy firmy Schocken a vratislavské budovy firmy Petersdorff vytvořil Erich Mendelsohn typický tvar obchodního domu. Přestože rezignoval na ornament a působivé reklamy, nikdo neměl s identifikací budovy problémy. Modernistický charakter byl vyjádřen jak svou formou, tak materiálem. Takto vyřešený obchodní dům se nejen zapsal do moderního charakteru města, ale přímo ho spoluvytvářel. Mendelsohn navrhl budovy, které se staly ztělesněním metropolitního vzhledu centra a jeho vnitřní dynamiky. A právě touha vyjádření pohybu bude architekta provázet ve většině jeho realizací. V jednom z dopisů své ženě Louise, se jí Mendelsohn, v rámci kritiky holandské architektury, svěřil se svou touhou navrhovat budovy vyjadřující ideje, avšak zároveň odpovídající racionálním užitným potřebám. Právě spojení dynamiky a funkce se stane prioritou při navrhování obchodních objektů.

Důležitým stupněm procesu navrhování bylo pořizování barevných modelů, které byly vyráběny z plastelíny či modelářské hlíny. Tyto modely umožňovaly podrobné studium hmoty a nalezení nejlepšího způsobu řešení fasád. Mendelsohn byl přesvědčen, že napomáhaly také „meritornímu porozumění“ architektuře. Forma obchodního domu, např. Vratislavského domu Petersdorff, prostřednictvím vodorovného pásu oken, a také předsazeného zakulaceného arkýře, měla navozovat pohyb, opakovat směr pouličního ruchu podél ulice Szewské a Oławské. Navíc se ve skleněné stěně odrážela auta jedoucí po ulici Szewské, pouliční osvětlení a linie zástavby na druhé straně ulice. Když se šlo či jelo automobilem po ulici, vypadalo to, jakoby se budova pohybovala. Čím rychleji se řidič či chodec pohyboval, tím rychleji se měnil odraz ve skleněném průčelí. Jak píše Jadwiga Sławińska, na dynamický charakter budovy poukazuje prostorové uspořádání navozující zdánlivé nadzvedávání masivních zdí. Mendelsohn vytvořil budovu, která je ztělesněním vnitřní dynamiky každého města. O tom svědčí rovněž způsob architektovy práce. Mendelsohn bral při každé objednávce v potaz vědecké, umělecké, hospodářské i politické faktory. Snažil se poznat město i jeho zástavbu, aby jí budovu, co nejlépe přizpůsobil. Nová stavba měla být sumou v průběhu století objevených technologických vymožeností. Obchodní dům z 19. století byl mikrosvětem soustřeďujícím nejdůležitější tendence století: kulturní, stylové, hospodářské a společenské. Podobně je tomu i v případě modernistických staveb. Erich Mendelsohn ve své architektonické praxi ještě zřetelněji zdůrazňoval souvislost obchodního domu s moderním městem a jeho obyvateli.

O více než deset let dříve stvořil Alfréd Messel vzor moderního obchodního domu, který se rozšířil do celé Evropy. Významnou roli ve formování tohoto vzoru sehráli objednavatelé, kteří mysleli progresivně a chtěli svým obchodům dodat moderní vzhled. Typ obchodního domu navrženého německým architektem byl mnohokrát opakován. Hermann Dernburg se ve své nejslavnější realizaci – obchodním domě Wertheim ve Vratislavi – k projektu Ericha Mendelsohna přímo hlásí. Podle názoru mnoha badatelů se však monumentální budova Wertheimu nemůže Mendelsohnově novátorské a originální stavbě rovnat. Jedním z nejpozdějších příkladů, v nichž je možno vystopovat ozvěnu formy Petersdorffova domu či domu firmy Schocken je obchodní dům ve Varšavě (Centralny Dom TowarowySmyk), jehož autory jsou Zbigniew Ihnatowicz a Jerzy Romański (1948).

Karolina Tabak

Z polštiny přeložila Soňa Filipová

Zdroj: http://www.protimluv.net/protimluv/25/strana.php?cislo=43

BIBLIOGRAFIE

Ita Heinze-Greenberg, Erich Mendelsohn. Olsztyn-Jerozolima-San Francisco [Erich Mendelsohn. Olsztyn – Jeruzalém - San Francisco], Olsztyn 2006.

Regina Stephan, Domy towarowe w Berlinie, we Wrocławiu, Chemnitz, Duisburgu, Norymberdze, Oslo i Stuttgarcie (1924-1932) [Obchodní domy v Berlíně, Vratislavi, Saské Kamenici, Duisburku, Norimberku, Oslo a Štutgartu (1924-1932)], v: Erich Mendelsohn. Dynamika i funkcja. Zrealizowane wizje komspolitycznego architekta [Erich Mendelsohn. Dynamika a funkce. Realizované vize kosmopolitního architekta], Regina Stephan, ed., Wrocław 2003.

Regina Stephan, Kształtowanie, wykorzystanie i funkcja modeli w dziele Ericha Mendelsohna [Utváření, využití a funkce modelu v díle Ericha Mendelsohna], op. cit., s.17.

P. M. Lubiński, Magazyn mód [Módní magazín], „Arkady“ 1938 (č. 7), s. 343-345, cit. podle: H. Faryna-Paszkiewicz, Geometria wyobraźni [Geometrie znázorňování], Gdańsk 2003, s. 280.

J. Slawińska, Ekspresja sił w nowoczesnej architekturze [Tektonika v moderní architektuře], Warszawa 1997.

Erich Mendelsohn, What is Architecture about [O čem je architektura], přednáška, Berkeley, duben 1953 [nahrávka]: cit. podle: I. Heinze-Greenberg, Erich Mendelsohn. Olsztyn-Jerozolima-San Francisco, Olsztyn 2006, s. 3.

Erich Mendelsohn, Das Neuzeitliche Geschäftshaus [Moderní obchodní dům], rukopis kolem 1929: cit. podle: R. Stephan, Domy towarowe w Berlinie, we Wrocławiu, Chemnitz, Duisburgu, Norymberdze, Oslo i Stuttgarcie (1924-1932), op. cit. s.100.

Karolina Tabaková | 2002–2007 magisterská studia v oboru dějiny umění, Varšavská univerzita | 2007 práce v Národním muzeu ve Varšavě | Zájmy: německá modernistická architektura, česká kubistická architektura, varšavský funkcionalismus | Publikace: Mezi estetikou stroje a symbolickou architekturou. (článek ve čtvrtletníku Archivolta), 2006. Fabryka IG-Farben Peter Behrensa

Comments Are Closed