Erich Mendelsohn a příběh jeho ostravského obchodního domu Bachner / 80 let od vzniku OD Bachner
Erich Mendelsohn je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých architektů dvacátého století. Jeho budovy byly postaveny na území dnešního Německa, Polska, Ruska, Norska, Velké Británie, Izraele a USA. V České republice je jediná jeho stavba a zároveň jeho poslední realizace v kontinentální Evropě – obchodní dům Bachner na rohu Zámecké a Puchmajerovy ulice z roku 1933. Jde o významnou památku moderní architektury autora mezinárodního věhlasu.
V druhé polovině roku 1931 koupil Mořic Bachner (1871–1935) část staré školní budovy čp. 177 na nároží Zámecké a Puchmajerovy ulice, chtěl zde totiž postavit nový moderní obchodní dům. Jeho dosavadní prostory na Zámecké ulici čp.
1666 z roku 1923 již prostorově nevyhovovaly. Jak se ostravský obchodník dostal k tehdy věhlasnému berlínskému architektovi nebylo dosud dostatečně objasněno.
V roce 2009 byla uspořádaná ve spolupráci s IFA Stuttgart a Goethe-Institut Praha v Kabinetu architektury ostravského Domu umění výstava Erich Mendelsohn. Dynamika a funkce. Vize kosmopolitního architekta, kurátorky Reginy Stephan1. U této příležitosti jsme vydali stejnojmenný katalog, který je doplněn o kapitolu „Erich Mendelsohn v Československu a obchodní dům Bachner“, sepsanou Martinem Strakošem. Teprve tato ostravská výstava díla Ericha Mendelsohna2 a kniha Ity Heinze-Greenberg Erich Mendelsohn…
ze života / Biografisches, kterou jsme vydali v roce 2012 napomohla poodhalit další skutečnosti. Spolu s katalogem z roku 2009 jde o první publikace věnující se dílu Mendelsohna v českém jazyce a tvoří tak základ pro další zkoumání
jeho ostravské realizace, které zahájila Naďa Goryczková v článku Historie obchodního domu Bachner v Ostravě vydaného v roce 1999.3
Ve své knize Erich Mendelsohn … ze života / Biografisches Ita Heinze-Greenberg píše: „Stavebník a architekt se nepochybně poznali ve švýcarském zimním lázeňském středisku Sv. Mořici. Výchozími souřadnicemi tohoto projektu
mohl být hotel Chantarella během zimních prázdnin roku 1931/32. U sklenky vína nebo během procházky zimním lesem nebylo pro výmluvného Mendelsohna jistě těžké přesvědčit a zaujmout Bachnera svými hlubokými odbornými
znalostmi a rozsáhlými zkušenostmi ve výstavbě obchodních domů. Byl to Mendelsohnův poslední pobyt ve Sv. Mořici.“4
Jestli to byla Mendelsohnova výřečnost při zimní dovolené, nebo dobré reference je prozatím nejasné. Na jaře 1932 však stavebník zadal Mendelsohnově kanceláři zakázku na realizaci moderního obchodního domu pro Moravskou Ostravu. V červnu 1932 požádal o demolici staré školy a 21. července mu bylo městem vyhověno. Stavební úřad pak vydal na základě „plánů projektovaných architektem Mendlsohnem z Berlína“ 18. srpna 1932 stavební povolení. Dokončení stavby se Mendelsohn již neúčastnil, v březnu 1933 jako výrazná osobnost židovské národnosti emigroval z nacistického Německa do Británie. Realizaci stavby tak dokončil jeho dlouholetý asistent Johann Schreiner, „který měl na starosti převádění architektových skic do podoby plánové dokumentace“. Stavba byla provedena stavební firmou Ing. Strassmann, Glogar a Korn. Zkolaudována byla 29. září 1933.
Mendelsohn pro Bachnera navrhl budovu ve tvaru L. Hlavní část – budova „A“ – je určena veřejnosti a zadní budova „B“ ve dvoře pro sklady a zázemí, včetně odpočinkové terasy pro zaměstnance. Na první pohled jednoduchá stavba ze železobetonového obezděného skeletu však v sobě nezapře tehdy pro Mendelsohna typické výrazové prvky, které v té domě užíval i v ostatních svých stavbách, vycházející z německé architektury Nové věcnosti. Postranní vertikální schodiště je kompozičně řešeno podobně jako u obchodního domu Schocken ve Saské Kamenici. Martin Strakoš k tomu v katalogu napsal: „Hlavní komunikační trasu tvořilo trojramenné schodiště s kovovým trubkovým zábradlím, otevřené vertikální prosklenou osou do Zámecké ulice. Vnější ráz stavby určoval protiklad mezi plně proskleným parterem s rozměrnými výkladními skříněmi, oddělený od horní části průběžnou trojdílnou římsou s výsuvnými markýzami, chránícími v letních měsících výkladce před sluncem. Dva hlavní vstupy, jeden do prodejny v přízemí a jeden od vertikálních komunikací, směřují do Zámecké ulice. Průčelí v úrovni prvního až pátého patra Mendelsohn obložil keramickým obkladem DURSILIT české firmy RAKO, jak to dokládají kachlíky s firemním označením na obou uličních průčelích. Subtilnost objektu zdůrazňuje odsazená korunní římsa, zdánlivě levitující nad budovou. Dynamickému působení se podřizovalo i utváření obdélných kovových výplní oken, řazených sériově do horizontálních okenních pásů, graficky dotvářejících subtilní strukturu průčelí.“5 Dalším typickým prvkem u Mendelsohna je užití reklamních prvků jako estetické a funkční součásti architektonického konceptu. Vizuální dominantou se tak stal neonový poutač s velkým písmenem B v kruhu a nápisem Bachner nad výkladcí.
Obchodní prostory byly ze zmíněného hlavního schodiště volně přístupny, díky řadě oken nad regály byly prostory osvětlené denním světlem. Strakoš k tomu poznamenává: „Stavba se uzavírala do svého vlastního světa – podél stěn byly rozmístěny police se zbožím a okna sloužila jako zdroj přirozeného světla. Neměla však překážet a odvádět pozornost k dění ulice. Tím se blížilo prostorové utváření tohoto obchodního domu dnešním užitkově uzpůsobeným obchodním místům, zaměřeným na prezentaci a prodej zboží, nikoli na reprezentaci a komunikaci s vnějším prostředím.“6 Eva Chvalová ve sborníku Ostrava…, sv. 22 pak dodává: „Jednotlivá prodejní patra byla uspořádána jako velká hala, specializovaná vždy jen na určitý druh zboží. V přízemí mohl zákazník koupit veškeré potřeby pro domácnost, v prvním patře dámskou, panskou konfekci a sportovní potřeby, ve druhém poschodí kuchyňské nádobí a látky a konečně v poslední etáži nábytek a koberce.“7 Samozřejmostí bylo teplovzdušné vytápění, automatická klimatizace, výtahy a toalety pro návštěvníky v každém patře.
V Ostravě tak vznikl nejen na svou dobu moderní obchodní dům, který splňoval veškeré současné standardy, ale zároveň měl oproti současným obchodním centrům i architektonickou kvalitu. Po smrti Mořice Bachnera vedli firmu jeho synové Alfred a Erich se svou sestrou Grety Schönovou a jejím manželem Gustavem, který byl podílníkem, účetním firmy a řídil provoz obchodu.
Někteří členové rodiny Bachnerů před nacisty v noci 14. března 1939, kdy Ostravu obsadila německá vojska, uprchli šachtami do Polska. Přesto se jich tragický osud většiny ostravských Židů nevyhnul.8 Za války byl obchodní dům Bachner filiálkou obchodního domu Brouk a Babka. Oproti nedalekému obchodnímu domu RIX a okolních domů jej nezasáhla během náletu v srpnu 1944 letecká bomba. Přesto tlakové vlny poničily všechna okna a zabednění oken lze vidět ještě na fotografiích z roku 1947.
Po válce vedl obchodní dům krátce Erich Bachner, po znárodnění po roce 1948 byl přejmenován na dodnes užívaný název Horník a stal se součástí národního podniku Obchodní domy, později Prior.9 Během oprav byl odstraněn reklamní nápis, který přežil překvapivě i válku. Naštěstí okna byla obnovena velice citlivě. V roce 1958 byla v přízemí zřízena jedna z prvních ostravských samoobsluh potravin. V šedesátých letech se uvažovalo o přestavbě a dostavbě až směrem k tehdejšímu náměstí Lidových milicí. K této stavbě však naštěstí nedošlo. Po třinácti letech snah byla budova prohlášena v roce 1984 nemovitou kulturní památkou. To nezabránilo částečné degradaci architektonického vyznění při rekonstrukci na konci osmdesátých let, při které byla mimo jiné kompletně vyměněna okna a zanikla tak jejich původní subtilnost a dynamika horizontálního členění. Byl také oddělen prostor schodiště a výtahů od prodejní plochy.
Obchodní dům Bachner měl to štěstí, že zůstal zachován až do současnosti a plní svou původní funkci, „jeho stav však, jak se lze přesvědčit, neodpovídá významu této památky moderní architektury autora mezinárodního věhlasu. Na druhou stranu se v 90. letech podařilo obnovit původní řešení parteru s vysunutými výkladními skříněmi do ulice a památková péče zabránila exploataci objektu ve snaze pokrýt jej nejrůznějšími reklamami nulové výtvarné hodnoty. Dům přesto svým utvářením alespoň rámcově vypovídá o tvorbě autora, o dějinách ostravské židovské komunity a o důležité kapitole moderních dějin Ostravy,“10 uzavírá svůj text v katalogu Martin Strakoš.
Jak připomněla kurátorka výstavy Regina Stephan v úvodním slově pro ostravský katalog k výstavě v roce 2009, jde o poslední práci jeho berlínské kanceláře. Šlo zároveň o první výstavu tohoto umělce v naších zemích. Doufáme, že naše
činnost je přínosem nejen k většímu obeznámení s dílem Ericha Mendelsohna v České republice, ale že jistým dílem přispěje k rehabilitaci jeho jediného díla na našem území.
Jaroslav Němec a Tadeáš Goryczka
1 Erich Mendelsohn. Dynamika a funkce. Vize kosmopolitního architekta, Dům umění – Kabinetu architektury, 22. května – 5. července 2009.
2 Heinze-Greenberg, Ita: Eröffnung der Ausstellung Erich Mendelsohn im Dům Umění, Ostrava, 21. Mai, 2009 (úvodní slovo na vernisáži, 21. 5.
2009 v Kabinetu architektury Domu umění); Heinze-Greenberg, Ita: Bauen ist Glückseligkeit. Ausgewählte Kapitel aus dem Leben und Werk Erich
Mendelsohns (přednáška 22. 5. 2009 v Kabinetu architektury Domu umění).
3 Goryczková, Naďa: Historie obchodního domu Bachner v Ostravě, in: Památkový ústav v Ostravě. Výroční zpráva 1998, Ostrava 1999, s. 57–60.
4 Heinz-Greenberg, Ita: Erich Mendelsohn … ze života / … Biografisches. Ostrava 2012, ISBN 978-80-87508-06-0
5 Strakoš, Martin: Erich Mendelsohn v Československu a obchodní dům Bachner in: Goryczka, Tadeáš; Němec, Jaroslav (eds.): Erich Mendelsohn.
Dynamika a funkce, vize kosmopolitního architekta (katalog), Ostrava 2009, ISBN 978-80-904096-2-0 (SPOK.Ostrava), ISBN 978-80-85091-89-2
(GVUO.Ostrava), s. 60.
6 Tamtéž, s. 62.
7 Eva Chvalová: Obchodní domy v Moravské Ostravě v období první republiky, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska,
sv. 22, Ostrava 2005, s. 130-132.
8 Příběh Bedřicha Eli Bachnera popisuje Břetislav Olšer, Přežili šest válek, Ostrava 2000, s. 82–116.
9 V současné době budova označována jako Obchodní dům Horník, adresa: Zámecká č. 18 / čp. 1936, k. ú. Moravská Ostrava.
10 Strakoš, Martin: c.d., s. 69.