Počátkem října (7.–9. 10. 2013) proběhla v Saské Kamenici mezinárodní konference Salman Schocken – Archäologie eines deutsch-jüdischen Lebens und seines Kontextes. Konference se konala v nově zrekonstruované
budově bývalého obchodního domu Schocken, postaveného v roce 1930 podle návrhu architekta Ericha Mendelsohna. Budova svému účelu sloužila do roku 1990 a v příštím roce zde bude otevřena expozice 280 000 let Saska Národního muzea archeologie. Menší expozice budou věnovány také životu
a odkazu Salmana Schockena a dílu Ericha Mendelsohna. Na konferenci jsem vystoupil za občanské sdružení SPOK – spolek pro ostravskou kulturu s prezentací 80 let obchodního domu Bachner v Ostravě. Erich Mendelsohn a osud rodiny Bachnerů a přestavením knihy Erich Mendelsohn: … ze života / Biografisches
německé historičky Ita Heinze-Greenberg.
Ita Heinze-Greenberg: Erich Mendelsohn: … ze života / Biografisches
Publikace, kterou SPOK vydal v roce 2012, je rozdělena do patnácti krátkých kapitol. Z různých pozic esejisticky pojednávají o životní dráze a tvorbě uznávaného německého architekta, který se narodil v roce 1887 ve východopruském Allensteinu, nyní polském Olštýně, a umřel v roce 1953 v americkém San Francisku. Autorka postupuje chronologicky, zároveň ale mění v jednotlivých kapitolách zaměření svého vyprávění, podobně, jako se měnily životní osudy architekta.
V úvodu knížky se věnuje Mendelsohnovým začátkům, rodinnému prostředí, pojednává o jeho ženě Luise, rozené Maasové, s níž měla možnost se na sklonku jejího života setkat. Uvažuje o hlubokém vztahu manželů Mendelsohnových a roli, jakou tento vztah zaujímal v architektově tvorbě. Zabývá se genezí Mendelsohnových skic, příznačných pro dílo autora snad nejvíce ze všech světových architektů.
Sleduje korespondenci, kterou posílal své ženě po celou dobu jejich společného života a komentuje peripetie odborné reflexe jeho díla.
Erich Mendelsohn od mládí směřoval k umělecké tvorbě. Miloval nejen architekturu, ale také hudbu, malířství i literaturu. Přesto se k umění dostával obtížně, neboť jeho otec předpokládal, že syn se bude věnovat obchodu. Po krátkých pokusech o zaměstnání a studium národního hospodářství přešel na techniku v Berlíně-Charlotenburgu a posléze na techniku v Mnichově, kde studoval architekturu u Theodora Fischera. Zde se zapojil do bouřlivého uměleckého života, poznal členy skupiny Der Blaue Reiter a vytvořil svá první díla.
V téže době začal experimentovat s kresbou. Usiloval o to, aby skicou co nejlépe vyjádřil dynamickou podstatu zamýšlené stavby. Tuto svou zálibu rozpracoval v zákopech první světové války. Po návratu z fronty představil své náčrtky v berlínské galerii Paula Cassirera. Jsou to jeho první zásadní příspěvky k vývoji světové architektury. Tehdy navrhl svou nejznámější stavbu – Einsteinovu věž v Postupimi u Berlína.
V průběhu 20. let následovaly projekty obchodních domů, kancelářských budov a vil v Berlíně, Stuttgartu, Saské Kamenici, Vratislavi, Glivicích a dalších městech nejen v Německu, ale i v sovětském Rusku aj. Jeho poslední stavbou na evropském kontinentu se stal obchodní dům Bachner v Moravské Ostravě z let 1932–1933. E. Mendelsohn několik let působil v Londýně a zároveň v Jeruzalémě, odkud roku 1941 emigroval do Spojených států amerických.
Zanechal po sobě dílo, které představuje zásadní příspěvek k vývoji světové architektury minulého století. To dokládají mimo jiné literární ohlasy jeho tvorby a zájem o jeho život i tvorbu, který přetrval až do současnosti.