Každodenní pozorování architektury je pro mě způsob, jakým vnímám historii místa. Kulisy měst a vesnic jsou monumenty doby, které dokážou svůj příběh vyprávět i desítky let po svém vzniku. Jednou ze staveb, která ke mně promlouvá už pár let, je obchodní dům na rohu Zámecké a Puchmajerovy ulice. Strohý kubus, který je celý pokrytý keramickým obkladem, se vůči okolní zástavbě neprojevuje nijak výrazně. Není divu, když jeho současná podoba jen rámcově připomíná původní vzhled. Přesto má obchodní dům Bachner v sobě ukrytého ducha. Ducha doby, kdy ulice měst ozařovaly neonové poutače a nakupování bylo svátkem.
Právě OD Bachner míval v době své největší slávy ve 30. letech minulého století na fasádě ohromující světelné reklamní prvky, které mu na míru navrhl jeho architekt Erich Mendelsohn. Vytvořil jimi dokonalý kontrast ke strohému funkcionalistickému tvarosloví domu. Nad parterem byl upevněn dynamicky působící nápis Bachner, na fasádě doprovodné slogany a na střeše se do ulice tyčil obrovský neonový poutač se znakem B. Pro tehdejší chodce to musela být zejména večer velká podívaná. Bohužel netrvalo dlouho a dům kvůli válečnému bombardování a posléze znárodnění o všechny tyto součásti celkového výrazu přišel.
V loňském roce mě napadlo, že by si tato kulturní památka zasloužila jejich navrácení aspoň v modifikované podobě. Díky podpoře festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka, který si můj projekt vybral do letošního ročníku, vznikla instalace ve výloze obchodu s potravinami, který je provozován v přízemí. Prostorový nápis Bachner vyplnil celou desetimetrovou šíři výlohy, zatímco v pozadí zůstaly ponechány samolepicí folie na skle s fotomontážemi potravin, tak jak jsme zvyklí. Změněný kontext rovněž poukazuje na to, jak moc se snížila kvalita zpracování reklamních sdělení a co jsme jako společnost ochotni ve veřejném prostoru akceptovat. Neonový střešní poutač jsem původně plánoval vytvořit jako objekt stojící na chodníku, ale od několika oslovených subjektů, které bylo potřeba požádat o souhlas, přišlo především kvůli bezpečnosti zamítavé stanovisko. Proto jsem odkaz na poutač přenesl alespoň do podoby kruhu s písmenem B nasprejovaného na chodník před budovou. Pomyslný pád loga Bachner ze střechy obchodního domu vhodně doplnilo symbolické pošlapávání od kolem jdoucích chodců a postupné mizení.
Při realizaci se mě jedna z přihlížejících paní s nadějí v hlase zeptala, jestli to teď bude zase jako původní Bachner. Bude? Myslím si, že nikoliv. Situace se změnila a centrum již dnes podle mě nepatří k lokalitám, kam chodí občané nakupovat. Pořád je to ale místo, kde by město mělo žít. Život přesunutý z ulic do nákupních galerií je myslím výsledkem chabé nabídky toho, co se dá v centru Ostravy dělat. Nejde jen o zábavu, ale i o prostor pro aktivní odpočinek či vzdělávání. Existence takového místa je pro rozvoj centra Ostravy zásadní.
Probíhající odborné debaty poukazují na nedostatečné výstavní prostory i zázemí Ostravského muzea. Stávající prostory v budově staré radnice nenaplňují představy, jak by měly moderní expozice vypadat, aby mohly být příjemným místem na trávení volného času a lákaly k opakovaným edukativním návštěvám jak studenty a žáky všech typů škol, tak veřejnost včetně rodin s dětmi. V obdobné situaci z hlediska nedostatku prostoru je i rozvíjející se organizace Městský ateliér prostorového plánování a architektury (MAPPA), která má mimo jiné za úkol seznamovat občany s plány rozvoje města, vzdělávat veřejnost v oblasti architektury a urbanismu, pořádat diskuse a přednášky apod. Aby tyto body svého programu mohla v celé šíři naplňovat, potřebuje odpovídající prostory. Inspirací může být pražské Centrum architektury a městského plánování (CAMP), které nabízí výstavní sál, přednáškové místo, studovnu, knihovnu a kavárnu, to vše otevřeno od rána do pozdního večera šest dní v týdnu, navíc s veškerým programem zdarma.
Obchodní dům Bachner dnes patří soukromému vlastníkovi, který je otevřený jednat o prodeji. Nabízí se tak jedinečná možnost využít tento kulturně cenný objekt pro vznik nového centra pro vzdělání, které by se pyšnilo budovou, jež je sama exponátem a která vypráví mnoho příběhů z moderní Ostravy. Jedině takovými kroky se dá postupně budovat nová tvář metropole, která si bude vážit vlastní minulosti a na tom nejlepším z ní se bude dál rozvíjet.
